Lidé, kteří jsou naštvaní, že by měli něco dodržovat, se pod vlivem rebelů na sociálních sítích, kteří si zákony a nařízení vykládají podle sebe nebo spoléhají na politickou imunitu, stávají nesmrtelnými, nemají žádné povinnosti a to tedy ani na výzvu prokázat totožnost. Přitom kdyby udělali jen toto, tak mají pravděpodobně pokoj.
Místo toho, aby si člověk buď nasypal popel na hlavu, nebo když s nařízením nesouhlasí, tak se nechal oznámit na správní orgán, kde se pak může hájit třeba s milionem právníků a může si na policajty stěžovat, tak začne do policajtů nebo strážníků hrdinsky „p***vat“, že on se prokazovat nebude, že on si žádný hadr na hubu nedá a že on se na to může vysrat a jde pryč. V tom horším případě má s sebou jako rukojmí dítě.
A policajt? Co má dělat? Máš na rozhodování asi pět vteřin, ve kterých ti hlavou proběhne milion informací. Máš tam dítě, na které bys rád bral nějaký ohled, ale na druhou stranu tam máš člověka, který chce odejít a ty vůbec nevíš, co je zač, ale víš, že ti odmítl prokázat totožnost a to do teď dělali většinou ti, kteří k tomu měli nějaký důvod, takže máš jen tak toho člověka pustit bez ztotožnění s tím, že si možná pustil hledaného psychopata, že si pustil sice rodiče, ale ten má zákaz styku s dítětem, které má zrovna u sebe, pustil si toho člověka s tím, že lidé kolem uvidí, že si jej nijak neřešil a budou si na tebe stěžovat nadřízeným (tohle je asi to nejmenší)?




Do toho vidíš těch tisíc papírů na donucováky, které budeš muset napsat, jak tě bude vyšetřovat OVK, GIBS a bůhví kdo a to v případě, že jej pustíš i nepustíš, jak nebudeš v noci spát, protože smotals rodiče před děckem a je ti toho děcka líto, ale přitom za to může v podstatě ten rodič, který si hrál na hrdinu? Ty si jednal v souladu se zákonem, ale stejně z toho budeš mít špatné svědomí. Mám si kleknout a prosit ho, aby mi řekl, kdo je? Co mám podle vás dělat? Tyto situace byli i dříve, ale bylo jich o poznání méně, protože takhle se většinou chovali opravdu jen zm**i a ne každý desátý.
Navíc nebylo v ulicích tolik...
Pokračování článku na další stránce