Později si však celou událost rozmyslel muž se zbíječkou, který začal tvrdit, že muž s kbelíkem byl až příliš daleko, aby mohl být považován za nálezce a původně určenou částku pro tři by si tak měli rozdělit pouze s mužem s lopatou. Soud mu dal o dva roky později za pravdu.
Jenže tohle ještě nebyl konec příběhu, když do něj opět promluvila chamtivost dalšího z nálezců...
Po rozsudku soudu totiž vycítil svou šanci muž s lopatou a rozhodl se vyšachovat ze hry i muže se sbíječkou.
Proti původnímu rozhodnutí soudu se tak odvolal - podle jeho právníků by měl být on jediným z dělníků, komu patří odměna. Jeho právní zástupci argumentovali tím, že svou lopatou se zapříčinil o to, že učinil poklad viditelným, když s ní odhazoval suť a je tedy faktickým nálezcem pokladu.
Nyní mu dal soud za pravdu. Podle rozhodnutí soudu sice dělníci pracovali společně, ale tuto práci nevykonávali za účelem nalezení pokladu a z toho důvodu byl určen jako jediný nálezce muž s lopatou.
Muži tak připadly i oba podíly svých dnes již pravděpodobně bývalých kamarádů z práce.
Hanlivé rčení "Uč se, nebo půjdeš k lopatě," už nezní tak špatně, že?
