Šokující proslov Kaddáfího 3 roky před smrtí: „USA mohou kohokoliv z nás zabít“, Syřan Assad se smál

zdroj: Youtube 3x
Spoustu ironie v sobě skrývá tohle video z roku 2008 ze summitu arabských zemí v čele s bývalým zavražděným Lybijským vůdcem Muammarem Kaddáfím...
reklama

Kaddáfí byl diktátor, ale…

Ano, Kaddáfí byl diktátor, držel se u moci v zemi více než dlouhých 41 let, určitě si moc držel pevně, na své moci profitoval, potlačoval odpůrce i za pomoci policie, či vojáků – to zase nebuďmě naivní. Ovšem na druhou stranu to v žádném případě nebyl vůdce typu šíleného Kim Čong-una v Severní Koreji. Zvali jej na návštěvy do svých zemí od Itálie, Francie počínaje až Velkou Británii, USA a Rusko konče. Spousta světových představitelů se s ním dokonce přátelila.

Vše má své velké pro a proti, absolutní moc v zemi v rukou Kaddáfího byla prostě daň za to, že z Lybie udělal zemi s nejvyšší životní úrovní v Africe, gramotnost se zvýšila z 20% na 80%, nebyl žádný dluh (jak je tomu běžným zvykem v tzv. vyspělých zemích), bylo zdarma školství, bylo zdarma zdravotnictví, byly nabízeny formy bezůročné půjčky, každý měl právo na dům, auto apod. Co se však stalo po vývozu „americké demokracie“?

Ano, zemi nyní již nevládne pouze ta jedna stejná ruka – ale rovnou dvě, Lybie má totiž v současnoti hned dvě vlády, které se vzájemně neuznávají. Jedna vláda je v rukou islamistů, v ulicích si své vlastní zákony určují různé kmenové milice, část území dokonce ovládá Islámský stát. Pokrok se logicky zastavil, je tam naprostý chaos. Lidé však mohli po zavraždění Kaddáfího jít k volbám, sami si odpovězte stála tato „svoboda“ za to? Stejně se demokraticky dostali k moci fanatičtí islamisté (totéž se opakovalo i v Egyptě), právě proti tomuto byl v těchto zemích stálý diktátor velkou výhodou a pojistkou.

Před pár dný dokonce samotný Barrack Obama projevil jistou dávku sebereflexe (ta je u amerických prezidentů velmi vzácným jevem), kdy řekl, že chaos v Lybii je jeho největší chybou.

Proslov na summitu arabských zemí v roce 2008, syrský prezident Assad se ještě smál…

Byl rok 2008, odehrával se summit arabských zemí, shodou okolností v Sýrii, v této době také ještě v klidné, sekulární, prosperující zemi. Lybijský vůdce Muammar Kaddáfí zde vystoupil v druhé polovině videa s proslovem zejména okolo oběšení bývalého iráckého prezidenta Saddám Husajna. Proslov je bohužel pouze s anglickými titulky, ale pokusíme se vám vybrat ty nejzajímavější momenty a přeložit…

V čase videa 5:40 „Co bylo důvodem vraždění lidí v Iráku? Zeptejme se našich amerických přátel na otázku: Proč Irák? Jaký byl důvod? (pozn. narážka na americkou intervenci v roce 2003). Byl Bin Ládin iráčan? Ne, nebyl. Byli ti, kteří útočili v New Yorku iráčané? Ne, nebyli. Byli ti, kteří zaútočili na Pentagonu iráčané? Ne, nebyli. Byly v Iráku zbraně hromadného ničení? Ne, nebyly. Ikdyž Irák neměl zbraně hromadného ničení – Pákistán a Indie mají nukleární bomby, stejně tak Čína, Rusko, Británie, Francie a Amerika. Měly by být tedy všechny tyto země zničeny? Dobře, zničme tedy všechny země, které mají zbraně hromadného ničení.“


V čase videa 6:34 „Společně s cizí mocností jsme nechali okupovat arabskou zemi, pověsit prezidenta a my všichni seděli opodál a smáli se. Proč jsme nevyšetřovali pověšení Saddáma Husajna? Jak může být valečný vězeň pověšen? Prezident arabské země, nic menšího než člen Ligy arabských států! Nemluvím o politice Saddáma Husajna nebo neshodám s ním. Všichni jsme s ním měli neshody a máme tu všichni i teď mnoho neshod mezi sebou. Nesdílíme nic, kromě tohoto sálu…“

V čase videa 7:08 – (pozn. Assad (syrský prezident) se směje²) „Proč tu není vyšetřování zabití Saddáma Husajna? Samotný Arabský vůdce byl popraven oběšením, když my (pozn. Liga arabských států) sedíme opodál. Proč? Každý z vás může být dalším.¹ Ano. Amerika bojovala také po boku Saddáma Husajna proti Chomejnímu v Iránu. On byl jejich přítel. Cheney (pozn. víceprezident USA za vlády G. Bushe v letech 2001-2009) byl přítelem Saddáma Husajna. Rumsfeld, ministr obrany USA, předtím než byl Irák zničen, byl blízkým přítelem Saddáma Husajna. Nakonec ho ale prodali a oběsili. Vy jste přátele Ameriky, řekněme tedy „my“ jsme, ne „vy“, ale jednoho dne vás možná Amerika oběsí také.

V čase videa 8:37„Jsme nepřátele jeden druhého, což smutně říkám. Jeden druhého nenávidíme, klameme jeden druhého. Máme radost z neštěstí druhého a konspirujeme jeden proti druhému, naše zpravodajské služby konspirují jedna proti druhé, místo toho, aby nás bránily proti nepřátelům. Jsme nepřátele jeden druhému a nepřítel arabů je jiných arabů přítel (pozn. zřejmě zejména narážka na „kamaradský“ vztah mezi USA a Saúdskou arábií, kdy jedna strana druhé mnohé toleruje). Kdybychom tak takové úsilí použili proti nepřátelům. Setkali jsme se v Sýrii, která je arabskou zemí, ale vztahy má s Ruskem, Iránem nebo Tureckem (pozn. v současnosti jsou již na bodu mrazu), které jsou tisíckrát lepší než s jejích arabskými sousedy. Vztah, který má Lybie s Itálií, je tisíckrát lepší než se svými sousedy, Egyptem a Tuniskem . Taková je situace Arabů.“

–  tenhle proslov a hlavně reakce některých představitelů dokazovaly několik věcí, a to, že Liga arabských států rozhodně není jednotná, to že někteří představitelé běžně spolupracují (minimálne mlčením) s Američany na odstranění nepohodlnného rivala (Husajn), tedy vůdce jiné arabské země, a to, že i když Američané s nějakým arabským představitelem takto spolupracují v jedné době, mohou jej lehce podrazit v době následující

¹) Ironií je, že o 3 roky později došlo skutečně na Kaddáfího slova, kdy byl on sám ještě hůře, nelidsky a bez soudu zavražděn žoldáky, které podporovalo NATO v čele se zeměmi jako USA, Francie a Velká Británie.

²) Další ironií je to, že prezidentu Sýrie Assadovi po několika letech zhořkl úsměv na rtech, když se také dostal na seznam zemí, kde je „třeba“ udělat převrat a vyvézt demokracii“. U moci a stále ještě naživu je však i po 5 letech války, do které je zapojeno příliš mnoho mocnosti, stran a cizích zájmů.

Podívejte nyní na celé video…

autor: c

reklama
Vyčkejte prosím, načítám...
Co si o tom myslíte?